Utekl další den. Po dlouhé pauze jsem ráno vyrazil opět do práce. Musím říci, že první hodinka byla doslova smrtící. Spal jsem sotva pět hodin, protože jsem nedokázal usnout dříve, a tak jsem se dlouho po práci ploužil jako mrtvola. Pokud to nevíte, pracuji v jednom zdejším supermarketu, momentálně jako brigádník. Vybalovat zboží mi vesměs nedělá jediný problém, ona ta práce sama o sobě není tak hrozná, jak má spousta lidí tento mýtus uložený v hlavě.

Práce mezi lidmi člověku taky hodně dá a taky i naučí. To co už jiným může připadat stereotypní, to je pro jiné nové a zajímavé, úsměvné, někdy i šokující. Od prvních dní mne udivilo, kolik lidí tráví tolik času u časopisů. Tolik čtenářů, kolik se nachází v supermarketu, jsem snad neviděl ani v knihovně. Ale jsou i jiné věci, které by jindy mohly člověku uniknout. Jednou v obchodě početnější rodinka zkoušela osvěžovače vzduchu. U záplavy různých vůní zůstala rodinka neuvěřitelně dlouho a jejich vášeň v testování jednotlivých vůní ukončil až v momentě, kdy nejmladší člen zkušební komise, tak desetiletý chlapec, vyzkoušel, co udělá osvěžovač s babičkou, když jí trochu obsahu nastříká do očí. Kupodivu jí to rozbrečelo, přičemž chlapec dostal facku, až brečel taky. Za dvě vteřiny nebylo po rodince ani vidu.

Jinak byl zbytek dne poměrně poklidným. Večer se nad Šumperkem sice objevil náznak bouřky, ale nešlo o nic velkého. Co v poslední době flákám, je práce na webu šumperského hokeje. Zítra mám den volna a tak slibuji, že se na to vrhnu. Krom jiného.