Můj Blog

...sbírka mých myšlenek...

RSS

RSS

RSS na Seznam.cz

Přidej na Seznam

Počítadlo

TOPlist

Podporuji

Cestopisy

Floridsdorf 15/12/07

Jako každý rok i letos jsme se s babičkou a sousedy vydali do Vídně za rodinou a tak trochu i za nákupy. Jezdíme tam tedy více než jednou ročně, ovšem tradice předvánočních návštěv spadá do období krátce po revoluci, kdy jsme konečně jako svobodní lidé mohli vyrazit na "západ". Tehdy mi bylo devět let a připadal jsem si jak v novém světě. Všude svítící nápisy obchodů, neutuchající ruch ulic a hlavně zboží, o kterém se nám v naší republice ani nesnilo. Po těch mnoha letech jsme se západu tehdejší doby hodně přiblížili. Cesta však asi ještě bude dlouhá a trošku trnitá.
Ze Šumperka jsme vyráželi přibližně o půl sedmé, přičemž už tehdy začaly opět výlevy mojí babičky. Jako vždy za volant usedl soused a babička se svou kamarádkou byly domluveny na odjezd v šest hodin.  V šest pět již padlo slovo o tom, že do Vídně dorazíme ve dvanáct, v šest deset pak návrh, že příště se domluvíme na šest znovu, ale vyjdeme před barák až v sedm, že to by tak mohlo odpovídat. Nakonec jsme vyrazili a byl na chvíli klid. Já klasicky usnul v Bludově a probudil se u Rousínova. Spokojen jsem koukal, že tahle část cesty mi skvěle utekla.

Hranice jsme projeli bez problémů a hned za nimi nás čekalo městečko, které opravdu miluji a kam se někdy míním zajet podívat na delší dobu - Poysdorf (odkaz na Wiki). Samotný tento kraj je proslaven skvělou produkcí vína. V následujících kilometrech jsme míjeli záplavu větrných elektráren, které jsou doslova rozesety po celé spolkové zemi Niederösterreich (Dolní Rakousko). Po příjezdu do Vídně se nic zvláštního. Přivítání srdečné a milé, jak je již od rodiny zvykem. Šoupli jsme si navzájem nějaké dárky, teta uvařila klasicky perfektní gulášek a já už se těšil, jak se vydám do ulic.

Dočkal jsem se kolem jedné hodiny, zabalil foťák a vydal se do ulic čtvrtě Floridsdorf. Jet přímo do centra Vídně pro mě pozbývalo bohužel smyslu. Za prvé by mě to stálo celý den a měl bych tak 20 minut na procházku, za druhé jsem si chtěl obejít známá místa ve Floridsdorfu a taky si skočit něco koupit. Tuto činnost jsem odbyl hned na úvod. V C&A jsem si vzal rifle a boty skoro za pakatel (dohromady něco málo přes 1000 Kč) a narazil tam v záplavě nakupujících i na českou rodinku, která zřejmě nečekala, že jim někdo rozumí, a tak jsem se docela bavil.

A pak jsem se vydal již do města na procházku. Nejprve jsem od floridsdorfského nádraží zamířil ke známému místu Am Spitz (Na Špici), kde se v rakouském hlavním městě rozdělují tahy na Brno a Prahu. Za války zde Němci pověsili na sloupy své vojáky, kteří nechtěli dále postupovat. Nyní je zde radnice Floridsdorfu a hned vedle v historické budově i sídlo Bank Austria Creditanstalt. Z Am Spitz jsem se vydal směrem na sever, kde jsem na jedné z ulic narazil i na hospůdku Floridsdorfer Stuben, ve které byl k dostání čepovaný originál Pilsner Urquell. Po obejití několika bloků jsem se dostal zpět před obchod C&A.

Odtud je již kousek na Schlingerhof, místo, které mi utkvělo v paměti. Zde se totiž nachází Floridsdorfer Markt, tržnice, která patří mezi nejrušnější místa celého Floridsdorfu a ke které vás informační tabule navedou už od nádraží ve Floridsdorfu. Bohužel jsem tržiště našel již zavřené. V sobotu má jen do jedné hodiny a to jsem prostě prošvihl. I tak jsem si vzpomněl na rok 1990, kdy jsem se právě zde také hodně dozvěděl o životě na západě. Proslulý vídeňský Leberkässe, na který se opravdu nedá zapomenout. Bohužel jsem si ho tentokrát nemohl dopřát. A tak jsem ochutnal jinou mnohaletou pochoutku vídeňských občanů.

Vrátil jsem se zpět před floridsdorfské nádraží, kde se konaly zrovna vánoční trhy. Nenašel jsem však žádné stánky s oblečením nebo tak, ale prodejce s vánočními předměty a s občerstvením. V záplavě všeho jsem našel i stánek s jedlými kaštany. A prostě mi to nedalo, poprvé v životě jsem musel tuto místní lahůdku ochutnat. A nelitoval jsem. Osm kousků kaštanů sice stálo 1,50 eura, ale jemně nasládlá chuť a měkká jádra mě fakt učarovala. No nicméně jsem barbar, a tak jsem se stavil i kousek vedle, vlastně hned přes silnici, kde se stánkem s jedlými kaštany poněkud netypicky kontrastoval MacDonald.

O půl páté jsme se vydali na cestu zpět. V Mikulově v motorestu jsem chtěl za jídlo platit stravenkami, což kupodivu nešlo. Babička jaksi opět zaspala dobu a tak začala dobrých deset minut omílat, jak jí stravenkami dělám ostudu a že na moje stravenky je někdo v takové nóbl restauraci zvědavej. Nicméně nóbl restaurace nabízela max. 10 druhů jídel  a zaplivané a jemně páchnoucí toalety. Po deseti minutách trýzně jsem teda konečně kontroval slovy, že když už se stravenkami platí v pajzlu jako je Schiller v Šumperku na točáku, tak jsem myslel, že zde je budou brát taky. Zbytek cesty po mě popisovat nechtějte, zkuste hádat co jsem dělal. Jasný, spal.
Poslední komentáře
09.07.2009 05:56:52: Lást minute Řecko Lást minute Řecko, Kréta, Chalkidiki, Korfu, Lefkada, Rhodos, Zakynthos, Řecko...